Prvním holandským fenoménem (nepočítáme-li nerudného taxikáře) se kterým jsem se v Utrechtu setkal, je nepochybně místní způsob bydlení. Pozemky jsou ukrutně drahé a tak se tu všechny stavby ženou hlavně do výšky. S prostorem se však nakládá někdy až příliš úsporně. Dokladem toho je dům, ve kterém bydlím. Otevřete vstupní dveře a místo očekávané předsíně vás překvapí strmé s
chodiště do prvního patra. Když jsem se poprvé snažil do patra vyškrábat se svou gigantickou taškou, ujely mi nohy a zřítil jsem se zpět na ulici. Vůbec nechápu jak někdo dostat do domu nějaký rozměrnější nábytek.
chodiště do prvního patra. Když jsem se poprvé snažil do patra vyškrábat se svou gigantickou taškou, ujely mi nohy a zřítil jsem se zpět na ulici. Vůbec nechápu jak někdo dostat do domu nějaký rozměrnější nábytek. Toaleta je taky docela minimalistická, a protože se na ní neotočím, musím se vždy před vstupem do téhle parodie na místnost rozhodnout, co tam budu dělat. Navíc je šikovně umístěná vedle kuchyně, takže tam člověk nikdy nemá klid (a v kuchyni to pak taky není radostné).
Při vší té kritice je však třeba dodat, že můj pokoj je docela hezký a prostorný.
1 komentář:
Ahoj Jirko, zdravím Tě z Prahy, teprve dneska jsem se dostala k Tvému blogu a musím Ti říct, že mě některé Tvé postřehy rozesmály až k slzám, za to Ti děkuji. Bára (alias jedináček :)
Okomentovat