Vaříme tu na plynovém sporáku, kolem kterého se točí množství temných příběhů. Vyrobil ho zřejmě slepý Holanďan za úplňku a ještě přitom recitoval Zarathustru. Když jsem na něm poprvé zažehl plamen, měl jsem radost s jakou lehkostí mi to vaření jde. Když jsem pak polévku z pytlíku dodělal, otočil jsem kohoutkem ve snaze uhasit oheň. Ten však plápolal dál. Točil jsem vypínačem na všechny strany, ale ničemu to nepomohlo. Ve vzduchu jsem cítil plyn. Začal jsem zmatkovat a hledat přívod elektriky, pak mi došlo, že je to plynový sporák. Čichal jsem plyn a myslel na výbuch. Uvažoval jsem, jestli po vzoru Angličanů nemám volat "bude oheň". Pak přišla spolubydlící Oxana a zeptla se co se děje? "Nejde mi vypnout plyn a asi bude oheň" odvětil jsem. S pohledem člověka, který přemýšlí s kým má tu čest, otočila jedním knoflíkem a oheň uhasl. Poté otočila druhým knoflíkem, kterým jsem předtím vehementně kroutil a vypla utíkající plyn. Od teď už si dávám pozor na spojení plotýnek a knoflíků.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat