Na procházce

Další z utrechtských náladových variací.

Guláš za deset

Včera jsem se úplnou náhodou dostal na největší evropskou výstavu cestovního ruchu. Byla to docela absurdní zkušenost, ale nakonec jsem byl rád, že jsem se tam podíval. Český pavilón totiž obsahoval hospodu s naší kuchyní a dokonce tam hrála nějaká moravská kapela. Dali jsme si s Katou guláš s pěti a pivo. Na chvíli jsem se cítil skoro jako doma. I obsluha měla radost, že na ně mluví zase někdo česky. Kata se zřejmě stala fanynkou houskových knedlíků a tvrdila, že náš guláš je mnohem lepší než ten maďarský (silná slova od Maďarky). Škoda jen, že ceny v tomhle českém ráji jsou značně západoevropské, jinak bych ještě zašel.

Oslava narozenin

Několik fotografií z oslavy třiadvacátých narozenin jedné z mých maďarských kamarádek.

Koloběh života

Opět jsem otevřel dveře do svého utrechtského pokojíčku a vysílením jsem klesnul na postel. Hodinový let nám zpestřilo asi dvouleté dítě, které se po celou dobu snažilo do světa vykřičet svou nenávist. Ani se mu nedivím. Snad chtělo plačky truchlit nad svou ekologickou stopou, kterou mu jeho nezodpovědní rodiče doživotně zničili.

V pokoji mne přivítalo zvláštní aroma. Možná mi tu něco chcíplo, když jsem byl pryč. Ale co? Pod koberec se bojím podívat. Jen doufám, že tu nehledala azyl nějaká zmučená asijská večeře. Uvidíme.

S lehkostí jsem seškrábnul plíseň z hrníčku (Hleďme, v prosinci jsem ho nestihl umýt a na nový rok tu mám nový život.) a nalil jsem si svůj první zdejší čaj.

Marií za kartáč cigaret

Vánoce v Utrechtu začaly již na plno. Na Andělu nám tu postavili jesličky s živou zvířenou a v ulici, kterou chodím do města, není k hnutí kvůli vánočním stánkům s rukodělnými výrobky. V tom zmatku mě pobavilo zjištění, že Panna Maria s Josefem chodí co chvilku čadit za betlémský chlév.

Soaré

Poslední dobou jsem tu vymetl několik večírků. (Tady se jim říká párty, ale mám pocit, že toto odporné slovo proniká už i do mluvené češtiny.) Jsou v podstatě nedílnou součástí každodenního života zahraničních studentů. Každý se chce seznamovat a opíjet. Někomu pak ani nezbývá moc času na studium. Jako ctitel Senecy a evropské renesance, to moc nepřeháním a hledám střední cestu, ale hlava stejně občas bolí.

V pondělí jsem navštívil "českou párty" a víc než zdejší češi mě tam oslovil řízek s bramborovým salátem. Vlastně je to docela absurdní pořádat večírek, kam vás propašuje jen vaše znalost určitého jazykového kódu. Slečny z práv, budoucí ekonomové a počítačoví odborníci. Všichni mluvili česky, ale vlastně jsem tam nikomu moc nerozumněl.

Újházy tyúkhúsleves

Seznámil jsem se tu se dvěma sympatickýma Maďarkama, které zbožňují český film. Jedna má dokonce psa, který se jmenuje Miloš podle Miloše Formana. Včera mě Anna a Kata pozvaly na paprikás krumpli. Byl z toho příjemný večírek a asi jsem si u nich udělal oko, když jsem jim vyprávěl o svých maďarských předcích. Příjmení Ujházy je v maďarsku podle všeho starobylé šlechtické jméno. Dokonce existuje Ujházy polévka, kterou jsem dostal darem.