Ulice v Utrechtu jsou na naše poměry také docela nezvyklé. Kromě úzkého chodníčku, který je často ještě zastavěn opřenými bicykly, je veliký nezvyk, že vlastně vidíte všem lidem až do talíře. Domy mají v přízemí veliká okna a když jdete ulicí a držíte se při zdi, tak i když nechcete (většinou, ale chcete) koukáte lidem do obývacích pokojů a kuchyní. Některá okna mají závěs nebo neprůhlednou fólii ve výšce očí, ale stejně je podivuhodné, že to místním nevadí. Jde zřejmě o relikt protestantské tradice, kde bylo dobrým zvykem ukazovat, že nemáte co skrývat a váš život je zbožný. Ale dneska?
Po dvoutýdením zírání do cizích bytů, jsem zjistil, že místní si velmi potrpí na starožitný nábytek (nebo snad jeho imitaci), který nenuceně kombinují se současným designem. Výsledek je obvykle velmi dobrý a většina pokojů, které jsem tady viděl, by klidně mohla být nafocena do nějakého katalogu o bytové architektuře. Je však třeba také dodat, že se pohybuji převážně po historické části města a panelákové sídliště (které tu taky jsou) jsem nezkoumal.
Nejhezčí voyeurské zážitky mívám na večer, kdy si mnoho rodin svítí svíčkama a já si připadám jak chudina z obrázků od Lady, která se přišla podívat na Vánoční stromeček.
Zajímavé je sledovat také na jaký druh obchodů tu narazíte. Když nepočítám všemožné caffé (hospod ve smyslu pivnic tu moc není) a obchody s módou, tak je tu nezvyklý počet starožitnictví, různých hokynářství a antikvariátů. Holanďané jsou podle všeho také velmi hraví, svědčí o tom množství obchodů s fantasy, Magicem a deskovými hrami. V každé ulici je alespoň jeden. Samostatný příspěvek by vyžadovaly bio-obchody. Do jednoho jsem zašel a koupil mléko z opravdové krávy. Nadšeně jsem ho otevřel a s chutí se napil. Po této hraniční zkušenosti zřejmě zůstanu u syntetického, protože to mléko opravdu páchlo venkovem.
Žádné komentáře:
Okomentovat