úterý 30. září 2008

Čistota - půl zdraví

O víkendu na mě vyšla řada s celkovým úklidem domu. Není to nic tak hrozného, člověk musí vyluxovat společné prostory a uklidit kuchyni, koupelnu a záchod. Docela mě to chytlo a vyčistil jsem i zažrané skvrny. Všechno se příjemně lesklo a ani to nezabralo moc času. Pak, ale přišla rána. Ještě než jsem si stihnul sundat gumové rukavice, tak přišla Číňanka a svou tradiční kuchyní dokonale "zasrala" celej sporák. V Asii se vaří stylem čím víc oleje, tím víc Adidas.
Nikdy by mě nenapadlo, že podobné banality se vkradou do mých myšlenek, ale měl jsem pocit, že moje práce byla k ničemu. Zvlášť, když ostatní ten sporák ani neviděli v jeho tovární čistotě. Asi tady začnu čeřit vody vzájemné tolerance.

pátek 26. září 2008

Existenciální absurdno

Tak jsem měl dneska referát (presentation) na vztah Kafkovy Trestanecké kolonie a Kierkegaardovy Bázně a chvění. Z hlediska mentální hygieny to jsou značně nezdravé knihy. Navíc pro mě není vůbec lehké si o nich poklábosit v angličtině. Takže referát jsem včera připravoval celý den a v noci se mi zdálo o trestanecké kolonii.
Kafka je tady docela populární a všichni si myslí, že když je člověk z Prahy, tak je nejmíň Kafkův příbuzný. Je zvláštní, že v Čechách k němu máme vztah podstatně vlažněší. Snad, že psal německy nebo, protože socialismus podobné diverzanty nepotřeboval.

pondělí 22. září 2008

Potíže s berňákem

Abyste v Holandsku mohli brigádničit, potřebujete holandské telefoní číslo, holandský účet, holandské daňové číslo a český nebo jiný pas. Už skoro měsíc na tom pracuju a pořád mi něco chybí. Pas mám, SIM karu už jsem si taky pořídil. Otevření účtu tady stojí 40 Euro pokud plánujete zůstat kratší dobu než jeden rok (banka vás za půl roku asi nestihne pořádně oholit), pokud tu jste rok a déle, tak je to zdarma. Dřív šlo banku obelhat, ale po vstupu ČR a Bulharska do Evropské unie už vyžadují doklad o délce pobytu. Platit se mi to nechce a tak jsem se domluvil se Slovenkou, která mi pronajímá pokoj, že si případný výdělek nechám posílat na její účet.
Největší hrůza je, ale místní daňový úřad. Je třeba si domluvit schůzku s úřednicí, která vám vystaví tzv. BSN number. Vypadá to docela jednoduše, ale neznám zatím nikoho, kdo by to číslo získal. Mezi zahraničními studenty se traduje, že ten úřad vůbec neexistuje a jeho hledání má jen odradit případné zájemce o práci. Není to, ale pravda, budova úřadu je nedaleko mého bydliště a tak jsem se tam vydal, že si schůzku smluvím osobně. Nedostal jsem se však ani přes recepční, která mi vysvětlila, že setkání s váženým úředníkem je možné domluvit pouze telefonicky.
Dostal jsem kartičku s telefoním číslem a šel zase domů. Když jsem se po nějaké době dovolal, zjistil jsem, že na druhém konci drátu je holandsky mluvící automat, který nabízí různé možnsoti, podle toho, co zrovna od úřadu chcete. Nejdřív jsem to zkoušel odhadnout, ale pak jsem rezignoval a mačkal pořád volbu číslo jedna. Dostalo se mi tak spojení s holandsky mluvícím operátorem, který mi univerzitní angličtinou sdělil, že se mnou nesmí anglicky mluvit, že sice chápe, co potřebuju, zná odpověď, ale řekne mi jí jen holandsky. Přišlo mi to absurdní, ale nepřesvědčil jsem ho a když mi to pak teda řekl holandsky, tak to znělo jako když fotbalista loví chrchle. Takže zase nic. Dnes jsem, ale přemluvil Catherin (spolubydlící Belgičanka), aby mi tu schůzku domluvila, tak uvidíme s jakou fintou se úřad zase vytasí.

čtvrtek 18. září 2008

Nepředvídatelný sporák

Vaříme tu na plynovém sporáku, kolem kterého se točí množství temných příběhů. Vyrobil ho zřejmě slepý Holanďan za úplňku a ještě přitom recitoval Zarathustru. Když jsem na něm poprvé zažehl plamen, měl jsem radost s jakou lehkostí mi to vaření jde. Když jsem pak polévku z pytlíku dodělal, otočil jsem kohoutkem ve snaze uhasit oheň. Ten však plápolal dál. Točil jsem vypínačem na všechny strany, ale ničemu to nepomohlo. Ve vzduchu jsem cítil plyn. Začal jsem zmatkovat a hledat přívod elektriky, pak mi došlo, že je to plynový sporák. Čichal jsem plyn a myslel na výbuch. Uvažoval jsem, jestli po vzoru Angličanů nemám volat "bude oheň". Pak přišla spolubydlící Oxana a zeptla se co se děje? "Nejde mi vypnout plyn a asi bude oheň" odvětil jsem. S pohledem člověka, který přemýšlí s kým má tu čest, otočila jedním knoflíkem a oheň uhasl. Poté otočila druhým knoflíkem, kterým jsem předtím vehementně kroutil a vypla utíkající plyn. Od teď už si dávám pozor na spojení plotýnek a knoflíků.

Pravidla Straatu


Ulice v Utrechtu jsou na naše poměry také docela nezvyklé. Kromě úzkého chodníčku, který je často ještě zastavěn opřenými bicykly, je veliký nezvyk, že vlastně vidíte všem lidem až do talíře. Domy mají v přízemí veliká okna a když jdete ulicí a držíte se při zdi, tak i když nechcete (většinou, ale chcete) koukáte lidem do obývacích pokojů a kuchyní. Některá okna mají závěs nebo neprůhlednou fólii ve výšce očí, ale stejně je podivuhodné, že to místním nevadí. Jde zřejmě o relikt protestantské tradice, kde bylo dobrým zvykem ukazovat, že nemáte co skrývat a váš život je zbožný. Ale dneska?

Po dvoutýdením zírání do cizích bytů, jsem zjistil, že místní si velmi potrpí na starožitný nábytek (nebo snad jeho imitaci), který nenuceně kombinují se současným designem. Výsledek je obvykle velmi dobrý a většina pokojů, které jsem tady viděl, by klidně mohla být nafocena do nějakého katalogu o bytové architektuře. Je však třeba také dodat, že se pohybuji převážně po historické části města a panelákové sídliště (které tu taky jsou) jsem nezkoumal.
Nejhezčí voyeurské zážitky mívám na večer, kdy si mnoho rodin svítí svíčkama a já si připadám jak chudina z obrázků od Lady, která se přišla podívat na Vánoční stromeček.

Zajímavé je sledovat také na jaký druh obchodů tu narazíte. Když nepočítám všemožné caffé (hospod ve smyslu pivnic tu moc není) a obchody s módou, tak je tu nezvyklý počet starožitnictví, různých hokynářství a antikvariátů. Holanďané jsou podle všeho také velmi hraví, svědčí o tom množství obchodů s fantasy, Magicem a deskovými hrami. V každé ulici je alespoň jeden. Samostatný příspěvek by vyžadovaly bio-obchody. Do jednoho jsem zašel a koupil mléko z opravdové krávy. Nadšeně jsem ho otevřel a s chutí se napil. Po této hraniční zkušenosti zřejmě zůstanu u syntetického, protože to mléko opravdu páchlo venkovem.

středa 17. září 2008

Cena piva - vyhodnocení

Pivo Heineken v klubu Maria stojí 2, 20 Eura za čtvrt litru. Podle mých složitých převodů a výpočtů se ceně nejvíc přiblížil Tomáš a vyhrává tak již druhý pohled. Ještě se zamyslím nad nějakou alternativní cenou, aby Toma ty pohledy nezačaly nudit.

pátek 12. září 2008

Čekání na pondělí


Zdejší systém skladování odpadu se mi zdá poněkud nešťastný. Popelnice tu neznají, každá čtvrť má určený jeden den v týdnu, kdy může odložit svůj odpad na ulici a přijedou pro něj popeláři. Takže například náš dům může dávat plastové pytle s odpadky na chodník v pondělí po 18. hodině. Když je tam dáte jindy, riskujete docela velkou pokutu. Výsledek je takový, že máme v kuchyni hnusnou minipopelnici a stejně to u nás o víkendu smrdí jak v uličce za asijským bistrem.


Jezdí tu taky popelářské a pivní lodě.





Martina bloguje

Martina bloguje z Grenoblu na http://www.morgianna.blogspot.com/

čtvrtek 11. září 2008

Multi-culti

Napadlo mě, že jsem vás ještě neseznámil s mými novými kamarády. Bydlím s Číňankou, Ruskou, Belgičankou a Thajcem. Divnej spolek. Kupodivu si nejvíc rozumím s Ruskou Oxanou, která je z Petěrburku. Před několika dny získala magisterský titul (tady se říká Master) z ekonomie a chystá se vstoupit do života. Důvěrně mi sdělila, že odsud chce co nejrychleji vysmahnout, protože už má dost všech těch kol a deště. Její přítel je Maďar a tak se zřejmě usadí v Budapešti. Nenašel jsem ještě odvahu se jí zeptat proč nechce žít v (ne)mocném Rusku.
S ostatníma se vídám poměrně málo, prohodíme vždycky jen pár slov o škole a počasí a každý se klidí do svého pokoje. Pár věcí jsem, ale přece zjistil.
Thajec se jmenuje Top a dělá tu doktorát z geografie (physical geography- doufám, že to je geografie). Něco mi na něm, ale nesedí. Chová se přátelsky a vrací se domů vždy v pozdních hodinách. Co asi tají?
Belgičanka Catherin se přistěhovala teprve předevčírem, ale v jejím pokoji se už vystřídalo několik pánských návštěv a to nepočítám jejího přítele. Jinak je snad vyšší než já, ale neubírá jí to na pohlednosti. Škoda, že jí skoro nerozumím, má totiž silnej francouzskej přízvuk. Po desetiminutovém rozhovoru tak vím jen, že studuje marketing.
Studentka z Čínské lidové republiky se jmenuje Ling a ačkoliv jsem se s ní několikrát snažil navázat rozhovor, tak mi opověděla vždy jen stroze. Nevymáčknul jsem z ní ani z jaké je provincie. Zřejmě se tu nesmí s nikým bavit. Nebo spíš neumí anglicky. Což úplně nechápu, protože tady studuje v angličtině, a aby vás přijali, tak musíte mít kromě tučného konta i velmi dobré jazykové schopnosti. Třeba, ale umí anglicky perfektně a jen tak maskuje své skutečné, přísně tajné poslání.

středa 10. září 2008

Počasí

S počasím jsem se tady ještě nějak nevyrovnal. Skoro pořád prší. Myslím, že holanďani rozlišují tolik druhů deště jako eskymáci druhů bílé. Ráno mží, dopoledne sprchne, odpoledne zaprší, pak deštík před spaním a v noci nemůžete usnout, protože vám slejvák bubnuje na střechu. Kromě toho se tu počasí také velmi rychle mění. Venku je hnusně, tak se pořádně oblečete a než někam dojdete, tak jste spocení, protože se mezitím udělalo krásně. Kdybyste se však oblékli jen lehce, tak bude určitě klendra celej den. Místní si to moc neberou a prostě jen navléknou sebe a své kolo do pláštěnky.

úterý 9. září 2008

Cena piva

Vyhlašuji nové soutěžní kolo. Výherce opět obdrží nějaký hezký pohled. Otázka zní: Kolik stojí pivo Heineken v Klubu Maria na Mariaplaats v Utrechtu a jakou míru točí. Vyhrává ten, kdo se s cenou a mírou nejvíce přiblíží. Uzávěrka soutěže bude za týden.

Z dějin cyklistiky



Nejnebezpečnější věcí se kterou se můžete v ulicích Utrechtu setkat, jsou všudypřítomné bicykly. Jedou na nich totiž holanďané, kteří se na chodce dívají jako na nižší stupeň života. Celý městský provoz je přizpůsobený divokým kolařům. S chodci se tu příliš nepočítá, jsou tolerováni. Každý má kolo (nebo snad i dvě), obchody s koly jsou tu na každém rohu a některé obchody a restaurace mají pro své zákazníky před vstupem přichystanou pumpičku. Zřejmě se tak pozná dobrý podnik.
Bicykly se tu také hodně kradou, a tak jsou všechny vybaveny minimálně dvěma zámky a nebo nějakým jiným důmyslným způsobem ochrany. Jak jsem si povšimnul, pomáhá, když vaše kolo vypadá jako rezavý odpad (asi polovina všech zdejších strojů). Pojízdný kus železa tu koupíte od 10 Euro (Kradený, navíc s rizikem, že vám ho prodává policista v přestrojení.) výš. Slušné kolo z druhé ruky se dá pořídit kolem 6O euro, ale hovoříme pořád o neuvěřitelném křápu, který by v ČR stál tak dvě stovky.
Místní mají vůbec rádi všechno, co jezdí. Ještě nikde jsem neviděl tolik postižených lidí na elektrickém vozíčku, kteří navíc závodí s cyklisty. Snad jsou to bývalí cyklisti, kteří rádi závodili a takhle dopadli. Je jich tu opravdu hodně a nevzdávají se.

Můj dům, můj hrad


Prvním holandským fenoménem (nepočítáme-li nerudného taxikáře) se kterým jsem se v Utrechtu setkal, je nepochybně místní způsob bydlení. Pozemky jsou ukrutně drahé a tak se tu všechny stavby ženou hlavně do výšky. S prostorem se však nakládá někdy až příliš úsporně. Dokladem toho je dům, ve kterém bydlím. Otevřete vstupní dveře a místo očekávané předsíně vás překvapí strmé schodiště do prvního patra. Když jsem se poprvé snažil do patra vyškrábat se svou gigantickou taškou, ujely mi nohy a zřítil jsem se zpět na ulici. Vůbec nechápu jak někdo dostat do domu nějaký rozměrnější nábytek.


Toaleta je taky docela minimalistická, a protože se na ní neotočím, musím se vždy před vstupem do téhle parodie na místnost rozhodnout, co tam budu dělat. Navíc je šikovně umístěná vedle kuchyně, takže tam člověk nikdy nemá klid (a v kuchyni to pak taky není radostné).

Při vší té kritice je však třeba dodat, že můj pokoj je docela hezký a prostorný.


Konečně online

Tak a jsem zpět ve fantastickém světě jedniček a nul. Od teď to tu bude pořádně žít. Teda jestli mi toho ve škole nenaložej moc.

pondělí 1. září 2008

V Utrechtu

Tak jsem v poradku dojel do Utrechtu akorat poradny pristup na net budu mit az za tyden. Zatim pouze sbiram dojmy.