Na procházce

Další z utrechtských náladových variací.

Guláš za deset

Včera jsem se úplnou náhodou dostal na největší evropskou výstavu cestovního ruchu. Byla to docela absurdní zkušenost, ale nakonec jsem byl rád, že jsem se tam podíval. Český pavilón totiž obsahoval hospodu s naší kuchyní a dokonce tam hrála nějaká moravská kapela. Dali jsme si s Katou guláš s pěti a pivo. Na chvíli jsem se cítil skoro jako doma. I obsluha měla radost, že na ně mluví zase někdo česky. Kata se zřejmě stala fanynkou houskových knedlíků a tvrdila, že náš guláš je mnohem lepší než ten maďarský (silná slova od Maďarky). Škoda jen, že ceny v tomhle českém ráji jsou značně západoevropské, jinak bych ještě zašel.

Oslava narozenin

Několik fotografií z oslavy třiadvacátých narozenin jedné z mých maďarských kamarádek.

Koloběh života

Opět jsem otevřel dveře do svého utrechtského pokojíčku a vysílením jsem klesnul na postel. Hodinový let nám zpestřilo asi dvouleté dítě, které se po celou dobu snažilo do světa vykřičet svou nenávist. Ani se mu nedivím. Snad chtělo plačky truchlit nad svou ekologickou stopou, kterou mu jeho nezodpovědní rodiče doživotně zničili.

V pokoji mne přivítalo zvláštní aroma. Možná mi tu něco chcíplo, když jsem byl pryč. Ale co? Pod koberec se bojím podívat. Jen doufám, že tu nehledala azyl nějaká zmučená asijská večeře. Uvidíme.

S lehkostí jsem seškrábnul plíseň z hrníčku (Hleďme, v prosinci jsem ho nestihl umýt a na nový rok tu mám nový život.) a nalil jsem si svůj první zdejší čaj.