Už jsem se zmiňoval, že tu teď bydlím se dvěma Číňany. Tedy s Číňanem a jeho přítelkyní, kteří se tu spolu tísní v pokoji dvakrát tři metry. Zřejmě je k nám zahnal zdejší nedostatek studentského bydlení a snad jsou na pokoje o velikosti větší skříně i zvyklí. Rád bych zmínil jejich jména, ale nedokážu je pořádně vyslovit, natož napsat. Kromě drobných jazykových problémů (čínská angličtina je ještě horší než francouzská varianta) s nimi udržuju vřelé přátelské vztahy. Docela jsem si je získal, když zjistili, že piju sypaný čaj a mluvím čínsky.
Když jsem je jednou místo obvyklého anglického "háj" pozdravil "ní háo" s trochou pekingského dialektu, tak na mě koukali s otevřenou pusou. Pak jsem se ještě zeptal "Ní chá ma?" (Jak se vede?) a dodal jsem, že já se mám fajn (wo chen chá šije šije). Byli nadšení, a tak jsem to ještě vyšperkoval větou: Oběd byl dobrý, ale příště si dám rybu.
Žádné komentáře:
Okomentovat