Topení už jede !!!

Stálo to hodně sil a sebezapření, ale už se u nás zase topí. Nic mi v poslední době neudělalo větší radost.

Kde jsi polský instalatére?

Proč jsi ještě nesebral práci zdegenerovaným holandským opravářům? Měl jsem se víc učit a dnes jsem mohl taky dělat instalatéra. Kdo dneska potřebuje filosofy a jim podobné pseudointelektuály? Nikým nevolení vytrubují do světa své salónní názory a lidem jen otravují život. Komu tím prospějou?

Ztroskotání u pólu

Jsou tomu už dva dny, co se nám rozbilo vytápění. Pomoc zatím nikde. S nastálou dramatickou situací se vyrovnává každý po svém. Číňanům těm je hej. Jejich skříň podle všeho jede na živočišnou energii. Caroline chodí v čepici, nadává, neustále telefonuje a shání opraváře. Top obléknul slušivý svetřík norského střihu a s klidem anglického lorda se pravidleně snaží topení opravit. Zatím bez úspěchu. Já jsem si koupil hot water bottle (gumovou flašku do postele) a dobře se tím vším bavím. Taky nám neteče teplá voda, a tak jsem se dneska myl hrníčkovou metodou ala Nové Město. Měl jsem totiž neblahý pocit, že zapáchám. Na hodině jsem si radši sednul sám, aby moje aroma eau de kovboj příliš nerozptylovolo okolo sedící dívky. Spolubydlící se mé hygieně zatím smějí, ale myslím, že ještě ještě pár dní a budu se smát já.

Řeč zvířat

Procházel jsem dnes ráno parkem a pozoroval paní, která tam trénovala svého obrovského psa. Dost ho peskovala (příhodné slovo) a hrozně na něj při tom chrchlala. Divila se, že jí neposlouchá. Já se teda nedivím, taky jsem jí nerozuměl ani slovo.

Drobné rozdíly

Oblíbeným místním sportem je péče o dům. Všechna okna tu mají tradiční dřevěné rámy a holanďané je před každou zimou pečlivě hoblují a znovu natírají. Je to tady v podstatě taková víkendová kratochvíle. Tatínek brousí, děti si hrají s barvou a maminka vaří oběd, idylka. Myslím, že tu na to ani nemusí mít zvláštní památkový zákon. Holanďana by nenapadlo vyměnit dřevěná okna za plastová. Dřevěná totiž vypadají líp a hlavně mají svou paměť. Mrzí mě, že nám občas podobný vztah k minulosti chybí.
U nás se dbá na funkčnost. Jsme národ s tradicí Rakousko-Uherského inženýrství, socialistického průmyslu a domácího kutilství. Zlaté české ručičky klidně vyrobí sekačku na trávu z motoru od pračky. Málokdo se pak ještě zajímá jak výsledek vypadá, a že sem tam někoho zabije.

Mírné klima

To bylo pořád keců. "V Holandsku jsou mírné zimy, tady moc sněhu neuvidíš. Už ani ty kanály nám nezamrzaj." Až vás vás v létě budou holanďané takhle balamutit, připravte se na tuhou zimu a běžte koupit brusle.

Vzdálené a blízké

Už jsem se zmiňoval, že tu teď bydlím se dvěma Číňany. Tedy s Číňanem a jeho přítelkyní, kteří se tu spolu tísní v pokoji dvakrát tři metry. Zřejmě je k nám zahnal zdejší nedostatek studentského bydlení a snad jsou na pokoje o velikosti větší skříně i zvyklí. Rád bych zmínil jejich jména, ale nedokážu je pořádně vyslovit, natož napsat. Kromě drobných jazykových problémů (čínská angličtina je ještě horší než francouzská varianta) s nimi udržuju vřelé přátelské vztahy. Docela jsem si je získal, když zjistili, že piju sypaný čaj a mluvím čínsky.

Když jsem je jednou místo obvyklého anglického "háj" pozdravil "ní háo" s trochou pekingského dialektu, tak na mě koukali s otevřenou pusou. Pak jsem se ještě zeptal "Ní chá ma?" (Jak se vede?) a dodal jsem, že já se mám fajn (wo chen chá šije šije). Byli nadšení, a tak jsem to ještě vyšperkoval větou: Oběd byl dobrý, ale příště si dám rybu.

Návštěva

O víkendu mě tady navštívili Hynek s Ivou. Nakukal jsem jim, že se můžou spolehnout na matrace, které tady máme pro návštěvy. Než jsem je však stačil uzmout, předběhl mě Číňan u kterého tady bydlí jeho přítelkyně. Oba měří asi metr šedesát a jsou hrozně uctiví, ale s matračkama nás dostali.

Víkend jsme pak věnovali prohlídce Utrechtu a Amsterdamu. S plechovkou českého piva v ruce vypadalo všechno mnohem líp. Večer jsme byli většinou tak unavení, že jsme pouze poslouchali halasné zvuky z nikdy nekončící belgické veselice.

Místo, čas a nálada

Každý podzim je jiný, ale pokaždé je radost dívat se kolem sebe. Ve středu bylo hezky, a tak jsem vzal kolo a pořídil jsem pár obrázků. Snad alespoň částečně zachycují místního ducha, který se pořád tak vzpírá a uniká.

Íránská turistika

Tenhle víkend nás navštívila rodina mého íránského spolubydlícího Sadeqa (vyslovuj Zadek). V současnosti žijí v Anglii, ale kvůli práci se zase chtějí vrátit do Íránu. Dal jsem se v kuchyni do řeči s jeho manželkou, která v Leedsu studuje mezinárodní rozvoj. Bavili jsme se o turismu a ona si stěžovala, jak je Írán (který v současnosti staví atomovou bombu) od islámské revoluce 1979 turisticky neoblíbený. Nechtěl jsem moc rejpat, a tak jsem jen přikývnul, že se mi taky zdá.

Když jsem dodal, že v Praze turismus docela sype, tak jsem dostal záludnou otázku, jestli jsou u nás muslimové a jaké je naše náboženství. Moc jsem nad tím nepřemýšlel a řekl jsem, že jsme zřejmě nejatejističtější stát v Evropě. Pak jsem ještě pyšně dodal: "A možná i na světě." Vůbec to nemohla pobrat. "A kdo teda stvořil vaše lidi?" Neodvážil jsem se se svojí chatrnou angličtinou probírat evoluční problémy a historickou situaci náboženství v naší malé zemi, a tak jsem odvětil, že nás to nezajímá. Byla z toho úplně konsternovaná, ale pak mi řekla, že jsem stejně sympaťák, a že mě respektuje jako lidskou bytost. Tak snad dobrý.

Desperátem snadno a rychle

Dnes ráno jsem jako laňka vyběhl zkontrolovat poštu. Těšil jsem se na milovaný dopis z Francie nebo připadně nějakou laskavou epištolu od rodičů. Jediné, co jsem však nalezl byl úřední dopis z radnice. Říkal jsem si, že mě asi zvou na nějaký banket pro nově registrované měšťany. Když však z obálky vypadla složenka na 60 Euro, trochu se mi podlomily kolena. Z dopisu jsem vyluštil, že musím zaplatit pokutu, neboť jsem 27. listopadu vyhodil smetí příliš brzo (před 21:30).

Neuvěřitelné, místní systém odpadkové problematiky mě nepřestává udivovat. Pytel s odpadky dal na ulici zřejmě někdo ze spolubydlících (já si s tím obvykle nešpiním ruce) maximálně o 20 minut dřív než je povoleno. Na mě zřejmě přišli tak, že ve smetí nalezli nějakou obálku s mým jménem. Zajímalo by mě jestli tu na sebe donáší sousedé nebo má město najatého nějakého špicla, který lidem rabuje smetí. Asi jim tam pro radost příště hodím použitou injekční stříkačku.

Zelená je tráva

Bydlím od místního fotbalového stadionu určitě několik kilometrů. Nicméně nedělní oběd si v klidu vychutnám jen, když FC Utrecht hraje venku. Jedenáctý Utrecht dneska hostí deváté Heracles Almelo a podle řevu fanoušků to bude asi senza mač. Jen si nejsem jistý komu držet palce. Jsem dočasně registrovaný jako Utrechtský měšťan a cítím, že bych měl městu projevovat určitou loajalitu, ale za Heracles hrajou dva češi, kteří sem letos přestoupili ze Sigmy Olomouc. Jsem z toho rozrušený.